Je zvýšení úrokových sazeb dobrou zprávou? Jak pro koho

Česká národní banka v únoru zvýšila základní úrokovou sazbu. Ta nyní činí 2,25 %. Co centrální bankéře k takovému rozhodnutí vedlo a jaké důsledky bude mít pro nás? Odpovědi naleznete v tomto článku.

Ke zvýšení úrokových sazeb přikročila ČNB 6. února. Jednání bankovní rady bylo ale bouřlivé a konečné rozhodnutí těsné. Pro zvýšení totiž byli pouze čtyři členové, ostatní tři byli proti. Rozhodnutí centrálních bankéřů bylo motivováno snahou zastavit růst inflace, který se čím dál výrazněji odklání od inflačního cíle ČNB. Vývoj hladiny spotřebitelských cen, vyjadřovaný právě ukazatelem inflace, zjevně centrální banku znepokojuje víc než zpomalování české ekonomiky.

Nezkrotná inflace

Inflace v prosinci loňského roku činila 3,2 %, v lednu toho letošního dosáhla už 3,6 %. Růst cen je tak nejvyšší od března 2012. Nejcitelněji se to projevilo v potravinách a nealkoholických nápojích, které v lednu meziročně zdražily o 6,3 %. U vybraných potravin zdražení dosahuje 20 %. Mírné zlevnění telefonních služeb či elektroniky je tak jen slabou útěchou. Navíc je pravděpodobné, že v následujících měsících bude růst inflace pokračovat. Svého vrcholu by zdražování mohlo dosáhnout v půli roku, kdy inflace může překonat 4 % hranici. K dvouprocentnímu cíli ČNB tak mají reálné hodnoty hodně daleko.

Pokud se inflaci nepodaří zkrotit, budou muset centrální bankéři úrokové sazby ještě zvýšit. Už teď je přitom z mezinárodního hlediska Česká republika raritou, protože ve většině států Evropské unie jsou sazby jen minimální, v některých případech dokonce záporné. Výhodou současného stavu je, že ČNB má dostatečný manévrovací prostor pro úpravu sazeb a tím také ovlivňování makroekonomické situace země. Zvyšování sazeb znamená zdražování peněz, a tedy brzdění ekonomického růstu, protože se tím jak domácnostem, tak firmám ztěžuje přístup k finančním prostředkům, například úvěrům. To následně vede k omezování investic a dalších výdajů. Snížení sazeb oproti tomu peníze zlevňuje a může být nástrojem, jak ekonomiku rozpumpovat v době, kdy se nachází v útlumu, či dokonce recesi. Takovou možnost už řada západních států ztratila.

Únorové zvýšení sazeb centrálními bankéři bylo impulzem pro posílení české měny, která je i tak silnější, než by podle ČNB měla být. Poprvé od podzimu 2012 prolomila psychologickou hranici 25 Kč za euro a její růst pokračuje dál. To na jednu stranu může těšit ty, kteří se chystají na dovolenou, na stranu druhou to nemůže nedělat vrásky na čele českým exportérům a všem, kteří pobírají příjem v eurech.

Spořicí účty zisk nepřinesou

Rozhodnutí ČNB se promítlo i do sazeb, za které banky poskytují úvěry. V době, kdy je pro velkou část lidí těžké dosáhnout na vlastní bydlení, je to tak další překážka na cestě k vytouženému cíli. Dalším efektem, který naopak většinu lidí jistě potěšil, je navyšování úrokových sazeb na oblíbených spořicích účtech. Mezi bankami začala přetahovaná o to, kdo úroky zvedne výš. Sazba kolem 1,5 % tak už není žádnou výjimkou. Má to však háček. Zpravidla se totiž zvýšenou sazbou úročí jen prostředky do určitého objemu, např. 300 nebo 500 tisíc. Nebo je sazba podmíněna splněním dalších podmínek, ať už zřízením zpoplatněného běžného účtu, či závazkem část peněz prostřednictvím banky investovat.

V neposlední řadě je třeba pamatovat na to, že aktuální sazba bývá dočasnou záležitostí a neexistuje žádná garance, že za půl roku nebudete mít spořicí účet se sazbou o procento nižší. Při započtení inflace jsou tak spořicí účty jednoznačně prodělečným podnikem. Jediné, co ve skutečnosti garantují, je záporný výnos. Proto by ani spořicí účet neměl sloužit pro ukládání peněz nad rámec železné rezervy. Od toho tu jsou podílové fondy, dluhopisy, akcie a řada dalších nástrojů kapitálového trhu.   

Ing. Ondřej Marek

PhDr. Ladislav Zemánek