4 důvody, proč jsou dětské spořicí pojistky nesmysl

Naše dcera byla teprve pár hodin na světě a už zažila první setkání s finančním světem. Ještě v porodnici jí byla nabídnuta dětská „spořicí“ životní pojistka od největší tuzemské pojišťovny. Pojišťovna sponzoruje porodnické oddělení, a proto byly maminky naléhavě požádány personálem, aby poskytly pojišťovně svá telefonní čísla. Agenti pojišťovny je pak obvolávají s nabídkou dětské „spořicí“ životní pojistky. Tuto formu spoření jsme kategoricky odmítli. Důvody, proč bývají dětské životní pojistky nesmyslné, si probereme v následujících odstavcích.

1) Investovat přes pojistku je nákladné. Pojišťovna naše peníze vezme, nechá si zaplatit tučné poplatky a pak prostředky buď předá investiční společnosti (investiční životní pojištění) nebo je sama zhodnocuje někde na úrovni výnosu termínovaného vkladu (kapitálové životní pojištění). Investiční společnost, která investici spravuje, si samozřejmě své náklady nechá také zaplatit. Pojišťovna se tak stává zbytečným a především nákladným mezičlánkem – pojišťovna si vezme měsíční poplatek v řádu desítek korun, a především prvních 12-24 měsíčních splátek na své náklady. Ano, rok až dva platíme pojišťovně, pak až si začneme sami investovat. V konečném důsledku tak na pojistce, která investuje po dobu dvaceti let, přicházíme minimálně o desítky tisíc korun.

2) Zaplatíme zbytečně víc na daních. Zatímco investice do cenných papírů včetně podílových fondů jsou po třech letech osvobozeny od daně z kapitálového zisku, zisk z pojistky je vždy zatížen 15% daní. Navíc dětské životní pojistky na rozdíl od pojistek pro dospělé nejde odečíst ze základu daně z příjmu. Pokud tedy na pojistce naspoříme 100 tisíc, a dvacet tisíc by byl výnos, zaplatíme daň 3 000 Kč (tj. 15 % z 20 000,- Kč).

3) Spoření mimo pojišťovnu (např. spořicí účty či podílové fondy) bývá příznivější z hlediska likvidity, protože je možné si naspořené prostředky kdykoliv vybrat. Výběry či změny jsou rychlejší a zpravidla odpadá povinnost platit měsíční příspěvky. V případě dětské životní pojistky je placení měsíčních příspěvků povinnost, protože se jedná o pojistné a jeho neplacení vyvolá sankce.

4) Jediný smysluplný důvod pro dětskou pojistku je alternativní příjem v případě nepříznivých okolností (úraz či nemoc). Při těchto událostech často nemůžeme dosahovat obvyklého příjmu, protože je nutná péče o nemocné dítě. Rizika úrazu či nemoci může mít dítě většinou sjednaná v pojistce svých rodičů. Pojistné sazby bývají stejné a odpadá nutnost připlácet si za poplatkově předražené „spoření“. V případě potřeby krytí jen úrazu, lze ošetřit rizika pouze samostatným úrazovým pojištěním. Je také dobré zvážit, jestli nejsou některá rizika řešena zbytečně a nebylo by lepší je mít ošetřené finanční rezervou – jde zpravidla o drobné úrazy. Na druhé straně rezervu pro případ invalidity dokáže vytvořit málokdo a dává smysl se na ni pojistit.

Dětské životní pojistky jsou přesto pořád rozšířené. Pravděpodobně to má hned několik důvodů. Rodiče nemají všechny potřebné informace o možnostech spoření a investování pro děti, navíc jsou tyto pojistky častokrát nabízeny v situacích, kdy maminky řeší spoustu jiných věcí a nemají energii na řešení finančních záležitostí. Vysoké poplatky pojišťoven umožňují rozsáhlejší a agresivnější marketing a také v neposlední řadě vyšší odměny pro zaměstnance a zprostředkovatele (srovnáme-li je se zmíněnými podílovými fondy či spořicími účty).

Jak jsme tedy nakonec vyřešili situaci v naší rodině?

Dceru jsme připojistili na rizika vážných zdravotních komplikací v rámci pojištění rodičů. Drobné úrazy a nemoci neřešíme – matka bude v takovýchto situacích s dítětem každopádně doma, dokud pobírá rodičovský příspěvek. V budoucnu budeme řešit krytí drobných rizik úrazovým pojištění v kombinaci s dostatečnou rezervou. A spoření? Vyhýbáme se poplatkům u investičních pojistek a kupujeme přímo otevřené podílové fondy v kombinaci se spořením na stavební spoření, kde je garantované zhodnocení.

napsáno s přispěním Pavla Strejce